Zbavte se strachu ze stojky
27. 12. 2021 Pohyb
Strach ze stojky
Jak se postavit hlavou dolů
Stojka u začátečníků často vzbuzuje ve stejné míře obdiv a strach. Prvním výzvou v jejím tréninku často není specifická příprava nebo rovnováha ale prosté přiznání, že se stojku “můžu naučit”.
Strach z obrácení hlavou dolů je přirozený. Přecijen se nejedná o polohu, ve které se naše tělo normálně nachází. Krev se nahrne do hlavy, veškeré pohyby jsou najednou obrácené a nohy, normálně zvyklé nést naši váhu pevně na zemi vlají ve vzduchu. Než si na tuto polohu zvyknete, chvíli to trvá. Není to ale důvod nechat se od tréninku stojky odradit. Při dodržení několika zásad lze strach v pohodě zvládnout.
1. Tělo musí být připravené
Strach nám vždy něco říká, má svůj důvod. Pokud se bojíte otočit hlavou dolů, je jasné, že na to nejste zvyklí. Obavy z podlomení rukou signalizují nedostatečnou sílu. Není to tedy o tom “na sílu” se překonat ale hlavně vyslyšet zprávy, které nám organismus dává. Postupně vybudovat pevné základy, které poslouží nejen našemu tělu ale i sebevědomí. Na co se zaměřit?
Část těla, které musíme v přípravě na stojku věnovat nejvíce času jsou jednoznačně zápěstí. Malé klouby totiž ponesou celou naši váhu, navíc v úhlu ve kterém je moc často nepoužíváme. Špatná příprava zápěstí vždy vede v lepším případě k velkým zdržením, v horším k úplnému opuštění tréninku. Zápěstí si totiž přetížíte pouze jednou a následná regenerace zabere hodně času (bavíme se o intervalech několika měsíců). Silnější zápěstí lépe snášejí zátěž tréninku a umožní nám rychleji postupovat v tréninku rovnováhy.
Ramena a paže jsou dalším důležitým bodem. Musí být schopné unést naši váhu, a to ideálně s propnutými lokty ve “vytažené” pozici (ramena vedle uší) Navíc, pokud uvažujeme v kontextu tréninku rovnováhy, nestačí se na ruce postavit na pár vteřin. Potřebujeme efektivně fungovat mnohem delší čas, abychom mohli zlepšovat citlivost prováděných korekcí. Naprosté minimum by tak mělo být 30 vteřin ve stojce u stěny. Váš strach ze stojky se rozhodně zmenší, když si budete jistí, že Vás ruce unesou.
2. Na strach běžte postupně
Když se řekne “Práce se strachem”, většina lidí si představí překonání strachu silou vůle. Adrenalin, panika a obrovské vypětí následované vítězstvím. V krizových situacích je tento přístup zcela v pořádku. Pokud ale chceme strach překonat dlouhodobě a udržitelně, potřebujeme jiný přístup.
Základem je začít postupně. Stará moudrost praví, že slona jíme po kouscích. Stejně tak ke strachu ze stojky nepřistoupíme tím, že “to prostě zkusíme naplno”. Takový pokus v 99% případů skončí lepším nebo horším pádem. A zkuste hádat, jestli se po tomto pádu budete bát méně nebo víc. Zkuste si místo toho najít tu nejjednoduší možnost, jak se bezpečně dostat hlavou dolů a začněte u ní. Pro někoho to může být stojka u stěny, pro jiného stojka na hlavě nebo dokonce naprosto nesouvisející dovednost jako přetočení na kruzích. Intenzita strachu by při těchto pokusech měla být malá - cítíme že “něco není v pořádku” ale rozhodně se o nás nepokouší panika. Jakmile pro Vás první seznámení bude lehké, opatrně přidejte. Tím se neustále vystavujete strachu v malých, zvladatelných dávkách a budujete si sebedůvěru.
Super cvikem pro posílení a zbavení se strachu ze stojky je postupné šplhání břichem ke stěně. Začněte v kliku u stěny, poté si nohy opřete o stěnu. Postupně můžete nohama šplhat nahoru a rukama blíž ke stěně. Dříve nebo později skončíte ve stojce. Tento proces může trvat pár vteřin nebo několik týdnů ale postupným pokrokem ho zvládne každý. Důležité je nikam nespěchat.
2.1 Naučte se padat
Pro pokročilejší cvičence (schopné stát u stěny) doporučujeme co nejdříve začít trénovat pády ze stojky. Proč? Při balancování se z principu pohybujete na hraně pádu. Pokud to nemáte zvládnuté (dvojnásob to platí pro padání směrem na záda), budete se podvědomě bát a strach vám efektivně zabrání dostat se do pozice, kde můžete dobře držet rovnováhu (zejména u drillů břichem ke stěně). Být komfortní v pádových technikách tedy přímo zlepší vaši schopnost trénovat rovnováhu. Samozřejmě zvládnutí pádů přispěje i vašemu pohodlí a bezpečnosti.
3. Neporovnávejte se s ostatními
Učení a práce se strachem není lineární, předem daný proces. Můžeme znát náš cíl a hrubý náčrt cesty, jak dlouho nám ale zabere ji projít je velká neznámá. Navíc každý se učíme jiným způsobem - některé části projdeme rychleji, jiné pomaleji. Nemá proto smysl porovnávat se s ostatními.Naopak, pokud budete svůj pokrok posuzovat podle někoho jiného, může Vás to často demotivovat. Tím nechci říct izolujte se. Užívejte si společný trénink, sdílejte chvíle frustrace i pokroku, bavte se. Ale neporovnávejte se s nikým jiným, než sami se sebou. Ušetříte si spoustu stresu ;)